Velehrad

Velehrad patří k nejpamátnějším místům našeho státu. Již bezmála 800 let tvoří nedílnou součást duchovního, náboženského a kulturního dědictví českého národa v Čechách a na Moravě. Cyrilometodějská a velkomoravská tradice úzce spojená se jménem Velehrad a od konce 13. století i s místem velehradského cisterciáckého kláštera činí z něj pojem přesahující hranice regionu i státu. Moderní archeologické vykopávky prokázaly lokální i věcnou souvislost mezi velkomoravským ústředím a středověkou vesnicí Veligradem, dnešním Starým Městem u Uh. Hradiště, odkud přijal klášter své jméno.

 Cyrilometodějská tradice se stala základem popularity Velehradu. Středověcí kronikáři Velehradem spojovali nejen velkomoravskou církevní metropoli, nýbrž také sídlo moravských panovníků, zejména knížete Svatopluka. Barokní autoři ve Velehradě viděli zase místo, odkud se šířilo moravské křesťanství působením sv. bratří Cyrila a Metoděje. V 19. století je velkomoravská a cyrilometodějská tradice na Velehradě pěstována v duchu národního vlastenectví a znovuvzkříšení náboženského života. Oslavy cyrilometodějských milénií v 60. a 80. letech umožnily obnovit i samostatný Velehrad chátrající po zrušení cisterciáckého kláštera.

 Tehdy se začala psát novodobá historie Velehradu. Po miléniových oslavách patří k nejdůležitější události příchod řádu tovaryšstva Ježíšova na Velehrad v roce 1890. Jestliže ve 2. polovině minulého století se Velehrad stal nejživějším poutním místem na Moravě, pak na přelomu 19. a 20. století se z něj, sice těžce, ale cílevědomě, stává skutečné centrum duchovního života a náboženské obnovy národa. Cyrilometodějský kult se stal základem, z něhož vyrostl unionismus. Propagátoři unionistických snah chtěli právě na Velehradě zakotvit ohnisko sblížení, hlubšího poznání a sjednocení slovanských národů ve víře. Šlo tedy o sjednocení východního pravoslaví se západním katolictvím v duchu cyrilometodějském. Velehrad se měl stát mostem mezi východními a západními tradicemi křesťanství.

 V samotném Československu v meziválečném období prožívá Velehrad své slavné údobí. Pokračují unionistické sjezdy, na Velehradě se schází obrovské množství poutníků, náboženské slavnosti přitahují domácí i zahraniční osobnosti, za podpory národa byla nákladně obnovena rozsáhlou restaurací bazilika, provedeno její odvodnění, objevné vykopávky.

 Dobu velkých nadějí přerušila druhá světová válka a záhy po ní doba, která zlikvidovala nejen jezuitskou kolej, ale všemožně potlačovala všechny formy náboženského života. Velehrad přestal být centrem náboženského života.

 Velkou nadějí duchovní i hmotné obnovy památného Velehradu se stala v dubnu 1990 návštěva hlavy katolické církve, papeže Jana Pavla II. Velehrad byl opět oficiálně označen mostem mezi Východem a Západem. Zda se tato velká myšlenka bude skutečně realizovat, nemůže záviset pouze na několika jedincích,nýbrž ne velkém společenství lidí dobré vůle bez přehrad etnických, náboženských a kulturních.

www.velehrad.cz